Kauce (jistota)

Kauce, správně nazývaná jistota, je peněžitá částka, kterou nájemce při uzavření nájemní smlouvy skládá pronajímateli jako záruku, že splní své povinnosti z nájmu, zejména zaplatí nájemné a nahradí případnou škodu na bytě.

Kolik kauce smí činit

Podle § 2254 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jistota, případně spolu se smluvní pokutou, nesmí přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného. Limit platí souhrnně, ne zvlášť pro jistotu a zvlášť pro smluvní pokutu.

Strop se ale v čase měnil, takže u starší smlouvy nestačí sáhnout po dnešním znění. Do 27. 2. 2017 zákon připouštěl jistotu až do šestinásobku měsíčního nájemného; na trojnásobek ji snížil zákon č. 460/2016 Sb. Smluvní pokuta se do stropu započítává teprve od 1. 7. 2020, kdy ji tam vložil zákon č. 163/2020 Sb. Rozhodné je znění platné v době, kdy se strany na jistotě dohodly.

Co se s kaucí děje při skončení nájmu

Pronajímatel kauci vrací nájemci při skončení nájmu, může si z ní ale započíst dlužné nájemné nebo náhradu škody způsobené na bytě. Nájemce má nárok na úrok z jistoty, minimálně v zákonné výši, po celou dobu, kdy peníze pronajímatel drží. Konkrétní sazbu ale žádný předpis pro jistotu neurčuje, takže se v praxi používá několik výkladů vedle sebe. Podrobně to rozebírá článek o úrocích z kauce a částku spočítá kalkulačka úroků z kauce.

Výše kauce se obvykle odvíjí od výše nájemného, konkrétně obvyklé nájemné pro danou obec a plochu bytu spočítá kalkulačka obvyklého nájemného.